Křest se povedl ... Nebeskvítce pršelo štěstí

Říká se, že déšť při slavnosti přináší štěstí. A já tomu teď už věřím. 🌧
Letos se v den svatého Františka z Assisi, patrona všech zvířat, konal už 27. ročník Jabloneckého voříška — svátek chlupatých hrdinů, dobrých lidí a srdečné radosti. A mezi pejsky, dětmi, čtenáři i kapkami deště se slavnostně narodila i má kniha O Nebeskvítce aneb o grálu Jizerských hor.

Ano, pršelo. Vítr si pohrával s vlasy, teplota lákala spíš na čaj než na limonádu — a přesto bylo krásně. Protože všude kolem nás zářila ta zvláštní, vnitřní teplota sdílené radosti, kterou nelze změřit teploměrem.
Křtilo se, zpívalo, žehnalo i soutěžilo. Pejsci vrtěli ocásky, lidé se smáli, a mezi nimi poletovala Nebeskvítčina jiskra – trochu pohádky, trochu kouzla a spousta lidskosti.

🎶 A pak přišla hudba.
Zahráli jsme si s naším "kovidovým uskupením pro radost" (Roman, Míla, Eliška a Katka) – partou, která se kdysi dala dohromady, aby potěšila, a teď potěšila i Nebeskvítku. Kytary zněly, hlasy se přidávaly, refrény se rozléhaly po areálu, a i když mraky nechtěly ustoupit, bylo to, jako by se mezi námi rozednívalo.
Lidé zpívali, smáli se, tleskali… a mezitím si přicházeli pro autogramy. Takže se i podepisovalo, povídalo a sdílelo — zkrátka žilo.

🌿 Čtyři kmotři Nebeskvítky ji doprovodili na cestu světem:

• Dáša a Dáša z útulku — dvě srdce, co znají sílu pomoci.

• Ivet, naše jemná pomocná duše, co umí neviditelně držet svět pohromadě.

• A Roman, písničkář, pastor a duchovní, který knize požehnal a popřál jí dobrý vítr do plachet.

Samotného aktu křtu se ujal primátor Jablonce, Miloš Vele, a já věřím, že tím dala knize městská brána zelenou nebeskvostní kouzlobáječné  jízdě světem čtenářů.

📖 Když jsem pak držela Nebeskvítku v rukou, uvědomila jsem si, že její cesta trvala téměř dvacet let. Dvacet let od prvních slov psaných do šuplíku, od snů, které se zdály být daleko. A najednou — stála tam, v dešti, obklopená písní, pejsky a lidmi, co se usmívají.
Byl to den, kdy se splnil sen. Kouzelný, hravý a pravdivý.

Děkuji všem, kdo jste byli u toho —
za písně, smích, deštníky, i za to, že jste věřili, že pohádky patří nejen dětem, ale i dospělým.

Ať nám i dál prší štěstí.