Nebeskvítka a spravedlnost

Někdy nám slova a myšlenky vnuknou lidé, se kterými se dělíme o vzájemnost a bytí a já děkuji, že mohu být s některými a nechat myšlenky plynout ...

Sedím, dívám se do rádoby zimního nebe nad Jizerkami a přemýšlím, jak je to vlastně se spravedlností.
Co to spravedlnost je?
Je slepá? Bezzubá? Nebo jen lidmi často nepochopená, či zdeformovaná?

Někdy máme pocit, že spravedlnost znamená, že každý musí dostat totéž.
Stejnou cestu, stejný díl, stejné podmínky.
Jenže… to by byla spravedlnost spíš účetní než lidská.

Rodíme se totiž do velmi rozdílných světů.
Někdo přichází na svět do bezpečí a lásky, jiný do války, bolesti a trýzně.
Dostáváme různou výbavu – jinou míru jistot, jiné talenty, jiné zkoušky.
Jsme směsicí kultur, rodinných příběhů, očekávání a snů.

Může se to zdát nespravedlivé.
Ale možná to není nespravedlnost.
Možná je to jen život rozdávající různé karty a naším úkolem není porovnávat se s druhými, ale naučit se být svůj, najít vlastní tempo i vlastní cestu a to vše s pokorou, láskou a porozuměním.

A někde tady se mi do myšlenek připletla Nebeskvítka a s ní i děti, které se v příběhu vydaly hledat jizerskohorský grál, aby zachránily Jablonec před zlem.
Bylo to spravedlivé?
Nebyla to na jejich malá ramena příliš těžká cesta?

Jenže právě v tom je skryté kouzlo příběhu.
Ne každý dostává stejně. Ale každý dostává to, co ho může vést k vlastnímu růstu.

Cesta za dobrem není nikdy rovná ani pohodlná. Občas uhýbá stranou, protože tam někdo potřebuje pomoc.
Učí nás pokoře, sebekázni a sebepřijetí. A často volí těžší cestu — ne jako trest, ale jako způsob, jak nás vrátit do přítomnosti, do těla, do obyčejného lidského bytí.

Pomoc druhému není vždycky spravedlivá podle lidských měřítek.
Ale je hluboce správná.
A její odměnou není potlesk ani uznání, jen tichý, hřejivý pocit u srdce,
který se nedá koupit, vyměnit ani nijak obejít. 💛

A možná právě proto přichází advent.
Čas ztišení, kdy není důležité, kdo má víc a kdo méně.
Nejde o dokonale uklizený byt ani o nejkrásnější stromeček.
Jde o blízkost, propojení a o připomenutí, že skutečná spravedlnost začíná v lásce.

A tak si myslím, že spravedlnost není o srovnávání cest.
Ale o sebepřijetí.
O pokoře – k Bohu, k životu, ale i k sobě navzájem.
O schopnosti vidět, že každý z nás nese jiný příběh…
a přesto máme všichni stejnou možnost naplnit ho světlem. ✨

Přeji vám klidnou adventní neděli.
Ať jsou vaše cesty laskavé,
vaše vhledy hluboké jako dna jizerských jezer
a vaše srdce otevřená tak, aby v nich spravedlnost mohla bydlet.

S nebeským kouzlodotykem
Nebeskvítka 🌙❄️