KNIHOVÁNOCE v Liberci

✨  Den, kdy se Palác Liebig proměnil v pohádkové království knih ✨

Včera se v nádherně zrenovovaných prostorách Paláce Liebig konaly KNIHOVÁNOCE — kouzelná adventní událost regionálních autorů a nakladatelů. Od něžných pohádek, přes krásnou beletrii, až po knihy vonící Jizerskými horami… všechno na jednom místě, všechno prodchnuté předvánočním duchem.

A mezi nimi se tiše posadila i Nebeskvítka.
Rozhlížela se po prostorách, kde staré dřevěné obložení vypráví vlastní příběhy, zatímco měkké červené koberce hladí kroky návštěvníků. Na majestátním schodišti zářil obrovský vánoční strom, posetý zlatými ozdobami jako z opravdového pohádkového světa. V salonku se třpytil zlatý strop a Nebeskvítka si dopřála šálek výtečné kávy od šikovných kavárnic, zatímco její pohled bloudil do upravené zahrady ve stylu francouzského dvora.

Mezitím si povídala s návštěvníky — malými, velkými, zvědavými, snivými… A jako pohlazení dne napsala svou malou báseň pro všechny, kdo mají srdce otevřené příběhům.

Nebes kouzla, 

Jizerek čáry a jemný třpyt,

požehnání posílám všem lidem dobré vůle.

Posílám vzácné kouzlo, co má tu teď právě být,

ať zažehne jiskry světla tam, kde časy byly strnulé.

Doba se kalí – a s tmou se rodí i náš strach,

ten, který bolí a tiše roste v další temnotu.

Já volám světlo, které každý nosí v útrobách,

a žehnám lásce, důvěře – zkrátka prostému životu.

Učme děti, ať jejich vnitřní pravda a láska je přímým kompasem,

ať provází je životem v dobrém i zlém pokora, rozum a cit.

Nenechme stíny a pochybnosti stát se hlasem, který zrazuje nás samé,

ať pevní jak pilíř, maják – nadějí ve větru života můžeme být.

A pak, tiše a nenápadně, se vrátila zpět do svého mšenného údolí u Bílé Nisy.
Za ní zůstal den plný setkání, světla, inspirace — prostě zajímavý a krásný den.